Zajímavosti

Nejznámější symbol regionu – kosírek

Nejznámějším symbolem síly svobodného chlapce na Podluží je kosířek (též kosírek či rezau – to proto, že svým tvarem připomínal zahnutý nůž na řezání révy). Jde o uměle bělené, 35 cm dlouhé péro z jeřába popelavého, ptáka příbuzného naší volavce, žijícího v celé východní Evropě, Asii i Africe.

Jeho peří má většinou šedou barvu. Poslední ramenní pera na křídlech jsou prodloužená, srpovitě zahnutá a jejich jednotlivé praménky v horní polovici pak volné, zahnuté zpět a nesouvisející spolu navzájem. A toto jsou právě podlužácké kosířky, které se k nám dostávaly prostřednictvím Vídně hlavně z Balkánu.

Bílá barva na kosířku však časem opadávala, tmavla, a kosířek se tak musel pravidelně prát a čistit.

Mohl ho nosit pacholek, tj. dospělý šohaj, který si dokázal sám přes rameno přehodit měřici obilí (cca 50 kg). O tento symbol se svobodní chlapci „pasovali" a vítěz měl právo poraženému kosířek odebrat.

Ode dne svatebního se kosířek i se svatebním perem obyčejně stěhoval - jako památka na svobodné časy - za sklo „svatého obrázku" do parádní „izby".

Údržba lidového oděvu

Lidový kroj, zejména ten sváteční, znamenal pro naše předky vždy veliké bohatství. Jelikož se jeho nejcennější části předávaly z generace na generaci, na vesnicích se udržování a ukládání krojů věnovala a dosud věnuje veliká péče a pozornost.

Po každém použití se krojové součástky pořádně vyvětraly, a následně ukládaly do šuplíkových „kostnů", truhlí či později skříní. Vyšívané krojové části byly prokládány modrým hedvábným papírem, aby výšivky nezažloutly.

Rožky a kokeše se uchovávaly tak, že se mašle uloží dovnitř čepců a vše se zaváže do šátků, které byly následně zavěšovány na dřevěný rošt v „hrubé izbě". Velmi pracné je udržení tvaru u naškrobených spodních sukní – kasanic.

Z dnešního pohledu bylo jistě velmi namáhavou a pracnou kapitolou ženských domácích prací praní oděvu. Krajky ze součástí slavnostního kroje se vždy před tím odpáraly a po vyžehlení znovu našívaly.

Rostliny jako symboly a vzory pro ornamenty

Život na Podluží byl, ostatně jako ve všech venkovských regionech, odjakživa spjat s přírodou. Zejména rostliny, jednak rostoucí planě na lukách, jednak pěstované v zahrádkách a na humnech, se staly hlavní inspirací pro vývoj podlužáckého ornamentu.

Nebylo snad na Podluží jediné dědiny, v níž by dříve nerostl rozmarýn, spisovně rozmarýna věnečková, jedna z nejrozšířenějších rostlin ve folkloru.

Hlavní využití však „rozmarýn" našel v lidové symbolice. Symbolizoval mládenectví, objevoval se při pohřbech šohajů a také ve svatebních obyčejích.

V plné kráse se rostliny, obklopující obydlí našich předků, objevily coby inspirace výrazného podlužáckého ornamentu především na výšivce slavnostního kroje pro svobodné.