Původ názvu Záhorí sahá až do 17. století. Jedná se o označení části Bratislavské župy pod názvem Processus transmontanus. Území, které leželo za Malými Karpaty (za horami - Záhoří). Tento region býval v minulosti nazýván také Moravské pole na Slovensku, slovenské Pomoraví, Moravská nížina nebo Moravský důl.
Region Záhorí tvoří celkem více než 76 obcí a měst, které však nikdy neměly vlastní administrativní a samosprávné centrum. V minulosti byla tato oblast rozdělena do Bratislavské a Nitranské župy. Toto členění se přeneslo i do současného samosprávního rozdělení, a Záhorí tak spravuje jak Bratislavský, tak i Trnavský samosprávný kraj. Záhorí je v současnosti rozčleněno do okresů Skalica, Senica, Malacky a části okresu Bratislava - venkov.
Významnou roli v rozvoji regionu sehrála skutečnost, že Záhorím procházela důležitá dopravní, obchodní i kulturní tepna, tzv. Česká cesta, která zajišťovala spojení mezi Uherskem a Českým královstvím. S tím souviselo i budování strážních hradů na Záhorí sloužících pro kontrolu cesty. Protože bylo Záhorí po rozpadu Velké Moravy poměrně řídce osídlené a sloužilo především jako hraniční oblast před vstupem do Uher, ovlivňovala výstavba strážních hradů i samotné osídlování regionu.
Lidový kroj lze označit jako tradiční oděv příslušníků národů, etnických skupin či regionálních, nebo lokálních společenství. V našich zeměpisných šířkách jde zejména o oděv venkovského obyvatelstva, které bylo spjato se zemědělským způsobem života. Avšak pojem lidový oděv má širší vymezení, do kterého se řadí například dělnický oděv i oděv zemanský. V průběhu vývoje lidstva procházel lidový oděv také různými vývojovými etapami. Vzhledem ke skutečnosti, že s první dokumentací a výzkumem lidového odívání se začalo až v 18. století a následně se rozvíjely i v průběhu 19. a 20 století, nevíme detailně popsat lidový oděv starších období. Jako jeden z mezníků ve výzkumu lze označit období národního obrození v 19. století a následný zájem o všechny druhy lidové kultury materiální i duchovní. V tomto období se začal lidový oděv označovat pojmem kroj, který manifestoval národní povědomí. Důležitou roli v uchovávání a výzkumu lidového oděvu sehrálo i pozdější zakládání muzeí, které svými badatelským a sběratelskými aktivitami ve velké míře přispěly k zachování lidového oděvu.
Pro lidový oděv na území Slovenska je příznačná bohatá rozmanitost a zejména výrazná znaková specifikace. Vznik a vývoj našeho oděvu byl bezprostředně determinován přírodními a společensko - ekonomickými faktory, které ovlivňovaly složení materiálu i jeho umělecké ztvárnění. Jiné materiály se používaly v rovinatých oblastech a jiné zase v regionech podhorských. Vlivem feudalismu docházelo k narůstání třídních rozdílů, což mělo svůj podíl i na odlišování se prostřednictvím oděvu ve společenském prožívání. Ale i přes postupnou diferenciaci společenských vrstev dochází i ke vzájemnému prolínání jednotlivých oděvních prvků. Jedním z pramenů postupného ovlivňování lidového kroje módními trendy odívání bohatých vrstev obyvatelstva bylo zaměstnávání prostých lidí ve šlechtických dvorech. V 18. století docházelo i k různým zákazům a příkazům týkajícím se odívání poddaných a řemeslníků, aby se nestíraly rozdíly mezi jednotlivými vrstvami obyvatelstva. Dalším důvodem bylo i zachování regionálních a lokálních specifik lidového kroje kvůli snadnější identifikaci obyvatelstva například při útěcích poddaných. I přes vícero možných vlivů na změny v lidovém oděvu lze na základě bádání a výsledků výzkumů tvrdit, že i v současném provedení lidového oděvu nacházíme archaické součásti oděvů.
Vlivem průmyslové revoluce a následným rozvojem manufaktur nastává přísun nové textilní výroby a jejích produktů i do prostředí venkovského obyvatelstva. Kupovaný materiál, který vystřídal materiál zhotovovaný předtím pracně doma, se ujal zejména v hospodářsky vyspělejších oblastech Slovenska. Bylo to období, kdy se v závislosti na regionu postupně začalo přecházet na používání oděvu městského typu, které vyvrcholilo ve 20. století.
Lidový kroj na Záhorí nereprezentuje jen jedna krojová varianta, ale jde o soubor několika variant lidového oděvu. Jeho diferenciace vychází do značné míry z bývalého kulturního a administrativního členění podle panství. Jednotlivé oblasti vykazují určitou propojenost, avšak v jednotlivých variantách najdeme i specifické záležitosti náležející výslovně dané lokalitě.
Zachovaná skalická varianta lidového oděvu představuje oděv rolnicko-vinařské vrstvy městského obyvatelstva se zachovalými prvky biedermeieru. Pro radošovskou variantu zachovanou v povodí říčky Chvojnice je příznačné používání těžších materiálů jako brokát a samet, paličkované krajky, výšívání zlatými a stříbrnými nitěmi, výšivky plochým stehem s motivy květin. Další, moravskosvatojánskou variantu představují obce Moravský Svätý Ján, Sekule, Závod. Vyznačuje se výraznou kombinací růžovo-modro-bílé barvy s tvarovanými límci a volány z krajky. V oblasti kopaničářských obcí Sobotište, Podbranč, Vrbovce, Chvojnica se setkáváme s obdobou myjavské krojové varianty. Charakteristické prvky představují zejména jednobarevné sukně modré, žluté nebo zelené barvy a jemné bílé krajky. Pro lidový oděv v okolí Senice jsou charakteristické materiály jako vlna a bavlna a zdobený je geometrickým ornamentem. Jablonickou variantu představují zejména obce Jablonica, Cerová-Lískové, Osuské a Hradiště pod Vrátnem. Charakteristickým je vliv uherského rokoka, což se odrazilo ve zvětšeném dekorativnosti a v používání drahých materiálů jako samet či brokát.
Současné podoby lidového oděvu představují zejména jeho sváteční varianty, protože v průběhu 20. století (v největší míře po 2. světové válce) podlehl vlivu nástupu konfekce a potřebám typizovaného pracovního oděvu v průmyslu a službách. Tyto okolnosti ovlivňovaly nejdříve mužský oděv. U žen, které ještě nějakou dobu pracovaly doma a vychovávaly děti, bylo možno zaznamenat nošení kroje po delší dobu, avšak většinou jen při výjimečných příležitostech a svátcích, jako jsou Vánoce, Velikonoce, Hromnice, či při rodinných oslavách, svatbách, křtu apod. Jedním z několika významných dekorativních prvků lidového oděvu na Záhorí byla i výšivka v jejích různých variacích.
Významný úspěch zaznamenala záhorská výšivka na Výstavě slovenských výšivek v srpnu 1887 v Martině, kde bylo vystaveno 81 předmětů ze 13 obcí Záhorí. O její prezentaci doma i v zahraničí se po roce 1910 zasadilo i Družstvo pro zpeněžení domácího lidového průmyslu ve Skalici, tzv. Skalické výšivkářské družstvo.