Dětský kroj

Dětský oděv v minulosti, zejména ve vícečetných rodinách, přecházel od jednoho sourozence k druhému, a to až do úplného obnošení. Ke každodennímu nošení musely v chudších rodinách často stačit sukýnky a zástěrky ušité ze zbytků látek, výjimkou nebylo využití starého barevného prostěradla či duchny. Pro slavnostnější příležitosti se samozřejmě, podle finančních možností a sociálního postavení rodiny, pořizovaly nákladnější oděvy. Pokud si to rodiče mohli dovolit, velmi zdobené bývaly slavnostní kojenecké soupravy, zejména ty, které sloužily jako obleček pro křest dítěte. Také plátěné zavinovačky s nemluvňaty bývaly převazovány bohatě vyšívanými či hedvábnými „povijany".

Společný oděv pro děvčátka i chlapce do 2 až 3 let představovala tzv. „pasnica", někde též nazývaná „kaboš". Jednalo se o šaty dlouhé do poloviny lýtek, sešité v jeden celek z různých materiálů a barev. Horní část se zapínala na zádech na knoflíky, spodní část měla tvar sukně. Pro zimní období byly charakteristické dlouhé široké rukávy, které v létě většinou zcela chyběly. Do jednoho roku nosila obě pohlaví na hlavě čepeček z květovaného hedvábí, ve švech pošitý nařasenými pentličkami, korálky, dnes i flitry. Na temeni hlavy byla krásně upravená „makovička" („frča" či „gargula"), poskládaná z bílých, modrých a červených mašlí. Od druhého roku života děvčátka nosí již šátek a chlapci klobouček.

Děvčata původně až do doby, než začala tzv. „dívčit" (věk asi 15 let), nemívala rožky, kordulku či fěrtoch, ale oblékala jupku a sukni, ve všední dny zhotovenou z obyčejných materiálů (barchet, potištěné plátno), doplněnou zástěrou bledě modré barvy s nízkou barevnou výšivkou, při slavnostnějších příležitostech potom „šaty" (jupka a sukně jsou ze stejného materiálu), ozdobené krajkou jako u dospělých žen. V období zimních měsíců si uvazovala dívčí vlněný či pletený vlňáček a hlavy jim halily tibetové černé nebo bílé šátky.

Velkou událostí bylo první svaté přijímání, příp. slavnost Božího těla, což často znamenalo příležitost k pořízení nového parádního oděvu. Pro děvčátko ve věku asi 10 let vypadal v meziválečném období následovně: Svrchní hedvábná sukně s rozparkem dozadu, její délka sahala zhruba do poloviny lýtek a ve spodním okraji byla ozdobena 4 sámky. Pod ni se oblékaly 3 bílé naškrobené spodničky, bílé pletené punčošky a na nohy obouvaly kotníčkové botky se šněrováním (ve 40. letech minulého století se již běžně kupovaly „baťovky"). Horní část těla zakrývaly dívčí rukávce (zapínaly se vzadu u krku) s taclemi, ozdobené řadou sámků a kraječek na hrudi; krajka jako krejzlík byla našita i kolem krku.

Kolem pasu se potom uvazovala hladká hedvábná mašle, na zádech zkřížená a vpředu spuštěná. Vlasy nosila děvčata rozpuštěné s věnečkem posazeným na hlavě.

Po roce 1945 se stále více prosazuje varianta, která již kopíruje dospělý slavnostní ženský kroj. Přibývá naškrobených spodniček, na dívčí rukávečky se obléká hedvábný či saténový lajbl ozdobený barevnými stužkami a objevuje se bílá zástěrka s jednodušším vyšíváním.

Chlapci měli podobně jako dospělí muži „třaslavice" z konopného, později lněného plátna se širokými nohavicemi spadajícími až pod kotníky, na spodním okraji otřásněnými. V pase vpředu byl krátký rozparek. Třaslavice se uvazovaly „gatňákem" (hrubší šňůrkou), všitým do pásového lemu. Z mužského krojového oděvu potom přešla do chlapeckého i plátěná košile s širokými dlouhými rukávy, jejichž spodní okraje měly bílou bavlnkou vyšitou ozdobnou řadu a předek košile i límec zdobila červená nebo bílá výšivka. Kroj doplňovala zástěrka z modrého plátna s barevně vyšitým spodním lemem a klobouček „húseňáček".

Tento mikroprojekt je spolufinancován Evropskou unií, z prostředků fondu mikroprojektu spravovaného regionem Bílé Karpaty.